Petropavlovský půst

Petropavlovský půst je jediným z postů v průběhu církevního roku, který nemá určenou délku trvání, ale je závislý na dni oslavy svaté Paschy. Petropavlovský půst začíná vždy týden po dni Svaté Trojice a trvá až do dne svatých nejpřednějších apoštolů Petra a Pavla, tj. do 12. července dle občanského a 29. června dle církevního kalendáře. Může tedy trvat od osmi dní až do šesti týdnů.
Tento půst je jedním z nejstarších v Církvi. Nejprve se nazýval Apoštolským.

O církevním postupu a ustanoveních tohoto postu se poprvé zmiňuje ve svém spise Apoštolská tradice (Traditio apostolica) sv. Hyppolit Římský (3. stol.).

Petropavlovský půst byl potvrzen za císaře sv. Konstantina Velikého, kdy byly v Konstantinopoli a v Římě postaveny chrámy ke cti nejpřednějších z apoštolů Petra a Pavla. Z hluboké úcty k těmto apoštolům byl konstantinopolský chrám vysvěcen v den jejich památky 29. června (12. července). Od té chvíle se oslava dne jejich památky šířila po celém křesťanském světě. Zároveň byl ustanoven i půst, neboť již od časů prvních křesťanů v Církvi existovala tradice, podle níž se věřící připravovali k velkým svátkům postem a modlitbou.

Počínaje 4. stol. se stále častěji objevují svědectví svatých církevních Otců o apoštolském postu: zmiňují se o něm sv. Athanasios Veliký, sv. Ambrož Milánský a v 5. stol. sv. Lev Veliký a Theodorit Kyrský. Například sv. Lev Veliký píše o Apoštolském postu takto:

„Po Padesátnici oslavujte jeden týden a potom se postěte; spravedlnost vyžaduje, abychom se po přijetí darů od Boha radovali a postili se pro úlevu tělu … aby se nám tímto postem očistily myšlenky a my se stali důstojnými darů Svatého Ducha … Z tohoto důvodu byl ustanoven neměnný a spasitelný zvyk – po svatých a radostných dnech, které slavíme ke cti a památce Pána vzkříšeného z mrtvých a potom vstoupivšího na nebesa, a po přijetí daru Svatého Ducha přichází ke slovu půst. Tento zvyk je důležité svědomitě dodržovat i proto, aby v nás nadále přebývaly ty dary, které byly Bohem nyní předány Církvi.“

Jak praví světitel Lev:

„Tento půst je přikázán, aby nás ochránil od bezstarostnosti a lehkomyslnosti, do které velmi lehce můžeme upadnout, jestliže si dlouhodobě povolujeme všeliký pokrm. Jestliže nebudeme pole našeho těla nepřetržitě obdělávat, budou na něm snadno vyrůstat trny a bodláčí, a bude potom přinášet takové plody, které nejsou přijímány do mlýnice, ale jsou určeny ke spálení. Odvrátit toto zlo je možné jen milostí a postem.“

Předpisy petropavlovského půstu

Ve středu a pátek je předepsáno tzv. suchojadenije, čili výhradně rostlinná strava bez oleje, přičemž jídlo nemohlo být vařené. (Například chléb, ovoce, zelenina, med, ořechy, kyselé zelí ...), podle ikonomie povolená teplá strava s olejem.
V úterý a čtvrtek je dovolena vařená rostlinná strava ale bez oleje, podle ikonomie je povolena ryba, víno, olej
V sobotu a neděli se dovoluje teplá rostlinná strava s olejem, víno a ryba.
Na svátek Narození Jana Křtitele je dovoleno jíst rybu (samozřejmě i olej, víno a vařenou stravu).

Ačkoliv totiž Církev ustanovila konkrétní dny a období pro půst (akrivii), je v této záležitosti pro každého křesťana možná úprava (zmírnění), která je ponechána na rozhodnutí duchovních otců, kteří jsou někdy shovívaví k slabostem lidí a uplatňují tuto shovívavost či laskavost zmírněním církevního pravidla (tj. požehnají nějakou výraznější ikonomii), a to vždy dle potřeb prospěchu každé duše.

Proto by se měl každý křesťan obrátit na svého duchovního otce pro požehnání postního pravidla, které bude pro něj nejvhodnější.