podat zapisku.jpg       pomoc-pozhertvovat.jpg русский
čeština

Povýšení Svatého Kříže

(památka podle církevního kalendáře 14. září / podle světského to je 27. září)

Povyšení Svatého Kříže

Tohoto dne oslavují se dvě události spojené se Svatým a Čestným Křížem Kristovým. První je nalezení Čestného Kříže na Golgotě, a druhá je navrácení Čestného Kříže z Persie do Jeruzaléma.

Římští císaři, kteří byli pohané, se snažili zcela zničit v paměti lidí vzpomínku o svatých místech, kde strádal, byl ukřižován, pohřben a nakonec vstal z mrtvých náš Spasitel Ježíš Kristus. Císař Hadrián dal příkaz zasypat zemí a kamením Golgotu a Hrob Páně, a dal zde vystavět obětiště pohanské bohyni Venuši, zde postavil i sochu Jupitera. Na toto místo se scházeli pohané, a konali zde pohanské oběti.

Ale roku 306, když nastoupil na Byzantský trůn císař Konstantin Veliký (památka 21. května/ 3. června), první z římských císařů, který přiznal křesťanskou víru, a tento císař, spolu se svou matkou císařovnou Helenou, se rozhodl všechna tato svatá místa obnovit a očistit je ode všeho pohanského.

O místě kde se nalézal Kristův Kříž, pověděl císařovně Heleně jeden židovský stařec jménem Juda, on jediný věděl, kde a na jakém místě se nachází, a že byl zakopán pod Venušiným chrámem. Když ho tam svatá císařovna Helena (památka 21. května/ 3. června) při obnově místa Kristova ukřižování našla, nalezla kříže tři, tabulku s nápisem, která byla udělána z příkazu Piláta (Ježíš Nazaretský, král Židovský - Jan 19, 19) a čtyři hřeby, které probily Tělo Krista.

Svatá císařovna, když kříže spatřila, nevěděla, který z nich byl Kristův, a když byla stále na pochybách, procházel kolem tohoto místa smuteční průvod s mrtvým. Tehdy světitel Makarij, biskup Jeruzalémský, řekl, aby na mrtvého položili vždy po jednom z těchto tří křížů. Když na mrtvého položili první a druhý kříž, mrtvý stále ležel nehnutý, když však na něj položili třetí kříž, mrtvý ožil. Proto poznali, že tento třetí je Čestný a Životodárný Kříž Kristův. Přiložili jej pak také k jedné nemocné ženě, načež se tato žena hned uzdravila. Tehdy pak, světitel Makarij vyzdvihl Svatý Kříž, tak aby ho zbožný národ viděl, a národ se slzami zpíval Κύριε ελέησον, Hospodi pomiluj, Pane smiluj se! To se událo roku 326, císařovna poté nechala udělat stříbrnou schránu, do které dala uložit Svatý Kříž.

Židovský stařec Juda spolu s dalšími židy, kteří spatřili tyto pozoruhodné divy na vlastní oči, uvěřili v Krista a přijali svatý křest. Juda přijal jméno Kyriak a později byl rukopoložen na biskupa Jeruzalémského. V době vlády Juliána Apostaty (361 - 363), svt. Kyriak přijal mučednickou smrt pro Krista (jeho památka je 28. října dle církevního/ dle světského to je 10. listopadu).

Svatá císařovna Helena vyznačila místa spojená s pozemským životem Spasitele, tím, že ve svaté zemi dala postavit více než osmdesát chrámů. Byly postaveny chrámy v Betlémě, na místě Kristova Narození, na Olivové hoře, odkud se Spasitel vystoupil na nebe, v Getsemanii, kde se Spasitel modlil před Svým strádáním a na místě kde byla pohřbena Boží Matka po svém Zesnutí. Do Konstantinopole svatá Helena přivezla část Životodárného Kříže a hřeby. Apoštolům rovný císař Konstantin dal vystavět v Jeruzalémě, velkolepý a rozsáhlý chrám v čest Vzkříšení Kristova, který pod svou kopulí, vměstnal jak Kristův Hrob, tak Golgotu. Chrám se stavěl okolo deseti let. Svatá Helena se už nedožila vysvěcení chrámu, zemřela roku 327. Chrám byl vysvěcen 13. září 335 (dle světského kalendáře to je 26. září), následující den bylo určeno oslavovat Povýšení Čestného a Životodárného Kříže.

V tento den vzpomíná se i navrácení Čestného Kříže do Jeruzaléma, po jeho čtrnáctiletém držení v Persii. V době vlády Byzantského císaře Fokase (602 - 610), perský velkokrál Husrav II. ve válce proti Řekům zničil řecké vojsko, vyraboval Jeruzalém a vzal do držení Životodárný Kříž Páně spolu s ním, vzal do zajetí i svt. Zachariáše patriarchu Jeruzalémského (609 – 633; jeho památka je 21. února dle církevního/ dle světského to je 6. března). Kříž byl v Persii čtrnáct let, a až při císaři Herakleiosovi (610 - 641), který s pomocí Boží zvítězil nad Husravem II. a poté s jeho synem Kavádem II. uzavřel mír. Křesťanům byla navrácena jejich svatyně – Kříž Páně. S velkým vítězstvím byl Životodárný Kříž přinesen do Jeruzaléma. Císař Herakleios s císařskou korunou a v císařském plášti donesl do chrámu Kristova Vzkříšení. Spolu s císařem šel i patriarch Zachariáš. U dveří, které vedly na Golgotu, se však císař zastavil a nemohl se pohnout dále. Svatý patriarch, objasnil císaři, že v jeho cestě mu brání Anděl Páně, neboť Ten, který nesl na Golgotu Kříž, aby takto vykoupil svět z hříchu, učinil Křížovou cestu v pokorném vidu. Tehdy Herakleios, sňal korunu i plášť, oblékl prostý šat a poté už bez překážek, vnesl Kříž Kristův do chrámu, pro radost a útěchu křesťanského světa.

Tropar hlas 1.

Spasiž, Pane, lid svůj a požehnej dědictví svému! Vítězství daruj nad nepřáteli pravoslavným křesťanům a ochraňuj věrné své Křížem svým.