podat zapisku.jpg       pomoc-pozhertvovat.jpg русский
čeština

Svatý apoštol Ondřej Prvozvaný

(památka podle církevního kalendáře 20. června, 30. června, 30. listopadu / podle světského to je 3. července, 13. července, 13. prosince)Svatý apoštol Ondřej Prvozvaný

Pocházel z Betsaidy ležící na severovýchodním břehu Genezaretského jezera a byl mladším bratrem Šimona Petra. Oba bratři se stali rybáři, stejně jako jejich otec Jan. Rodina se později postupně přestěhovala do Kafarnaa. Ondřejovým přítelem byl mladší Jan Zebedeův a společně se zařadili mezi učedníky Jana Křtitele. Evangelium nám je ukazuje v jeho společenství při prvním setkání s Ježíšem:

»Druhého dne tam byl opět Jan se dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

Jeden z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“« (Jan 1,35-42).

Další setkání Šimona – Petra a Ondřeje s Ježíšem je zmiňováno apoštolem Markem při lovu ryb. Ježíš je uviděl a řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Oni opustili sítě a šli za ním (Srov. Mk 1,16-18).

Marek se o Ondřejovi dále zmiňuje ve chvíli, kdy Ježíš přichází do jejich domu v Kafarnau, aby uzdravil Petrovu tchyni (viz Mk 1,29). Třetí zmínka v tomto evangeliu se týká mohutných jeruzalémských hradeb, obklopujících zdola chrám, na které při odchodu z Jeruzaléma upozorňoval jeden učedník a Ježíš o nich řekl, že z nich nezůstane kámen na kameni. Ondřej spolu s Petrem, Jakubem a Janem mu pak řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se to začne všechno schylovat ke konci!“ (Mk 13, 1-4). V této souvislosti papež Benedikt XVI. upozorňoval, že i my se můžeme Ježíše ptát na to, co máme na srdci, ale musíme být ochotni přijmout jeho učení, jako učedníci, které Ježíš vybídl, aby prozíravě četli znamení časů a zůstali bdělí.

V Janově evangeliu je Ondřej uváděn jako „první povolaný,“ proto je nazýván „Protokletos,“ zejména v ortodoxní tradici. Jan o něm rovněž hovoří při rozmnožení chlebů, kdy Ondřej upozornil: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby...“ (Jan 6,9). Když Řekové v Jeruzalémě o svátcích prosili Filipa: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše,“ tehdy šel Filip za Ondřejem a pak teprve šli za Ježíšem (viz Jan 12,22). Z toho je patrné, že Ondřej uměl dobře řecky, což ho po seslání Ducha Svatého asi vedlo k hlásání evangelia v Řecku. Biblické zprávy o něm končí ve Skutcích apoštolů 1,13. Dále ale o něm hovoří stará křesťanská tradice u spisovatelů Origena, Eusebia, Jeronýma a mnohá apokryfní literatura.

Ondřej podle některých údajů odešel roku 42 do maloasijského kraje. Odtud přešel na pobřeží Černého moře, působil v Bythinii, Sinope a Pontu. Pak prý pokračoval přes Arménii do Kurdistánu a zpět do Arménie. Prošel Skythii, Thrakii a přes Makedonii do Řecka. Při těchto cestách, podle legendy, v jednom městě obrátil na víru mladíka proti vůli rodičů, kteří prý řekli, že by raději viděli syna mrtvého než křesťanem. Potom zapálili dům, v němž syn s apoštolem přenocovali. Oheň byl prý zázračně uhašen pouhou sklenicí vody, kterou mladík s vírou použil. Rozezlení příbuzní pak znovu chtěli zaútočit pomocí žebříku, ale pozbyli zrak. Událost prý napomohla k víře dalším.

Všechny zprávy nám ukazují apoštola Ondřeje hlavně jako apoštola řeckého světa. V řeckém městě Patrasu ho místodržící Egeas nechal zatknout a Ondřej byl obžalován, že odvrací lid od bohů a boří jejich chrámy. Následně byl bičován a odsouzen k ukřižování.

Ondřej, podobně jako v Římě jeho bratr Petr, žádal, aby mohl zemřít na odlišném kříži než Ježíš. A tak byl pro něj připraven kříž ve formě velkého X, jehož tvar zůstává nazýván „křížem sv. Ondřeje“. Ve starobylém textu z počátku 6. století s názvem „Ondřejovo utrpení“ jsou uvedena údajná slova apoštola před ukřižováním:

„Buď pozdraven, ó kříži, slavnostně uvedený Kristovým tělem a ozdobený jeho údy, jako by to byly vzácné perly. Dříve než Pán na tebe vystoupil, naháněls’ pozemský strach. Nyní naopak, vybavený nebeskou láskou, jsi přijímán jako dar. Věřící o tobě vědí, kolik radosti je v tobě, kolik darů máš připraveno. A tedy pln jistoty a radosti přicházím k tobě já, abys mě také přijal jásajícího jako učedníka toho, který byl na tobě pověšen... Ó blažený Kříži, který jsi přijal vznešenost a krásu Pánových údů!… Vezmi si mě a zanes mě daleko od lidí a odevzdej mě mému Mistru, aby mě skrze tebe přijal ten, který mě skrze tebe vykoupil. Buď pozdraven, ó Kříži, ano, opravdu, buď pozdraven!“

Ondřej byl v Patrasu na kříži připoután provazy, nikoli přibit, snad aby jeho muka byla delší. Umíral po tři dny a přitom kázal těm, kteří se shromáždili kolem jeho kříže.

Ostatky sv. Ondřeje zůstaly v Patrasu do roku 356, potom je údajně císař Constantius II. nechal přenést do Cařihradu, mimo fragmentu apoštolovy hlavy.

Za byzantsko-tureckých a křižáckých válek přenesl kard. Capuan v letech 1206-1208 Ondřejovy ostatky, zejména jeho lebku, do italského města Amalfi, ležícího asi 20 km od Salerna při pobřeží západním směrem. V roce 1462 byla Ondřejova lebka přenesena do chrámu sv. Petra v Římě. Papež Pavel VI. ji pak v roce 1964 vrátil řecké pravoslavné církvi v Patrasu, kde je uchovávána v bazilice, stojící na místě tradovaného apoštolova umučení.

http://zivotysvatych.blogspot.cz